Rozhovor na moda.cz
Terezo, jste velmi vytížená žena, a to nejenom v oblasti přírodní kosmetiky, ale také jako matka a mnoho dalšího… Řekněte mi na začátek, jak se máte?
Děkuji za tento dotaz, já jsem totiž shodou okolností právě na Zlínském Filmovém Festivalu. Přednáším dětem po projekci o filmu a učím je přemýšlet nad snímkem v kontextu historickém, uměleckém, vystudovala jsem totiž Filmovou vědu na Univerzitě Karlově. Takže je pravda, že si sama vedu celou svou milovanou značku Florentine, ale občas ještě odskočím i k tomu, co jsem tedy vystudovala. Ale už se těším, až začnou prázdniny - máme s mými třemi dětmi naplánovaných spoustu akcí. No, moc asi neumím odpočívat. Ale faktem je, že se mám báječně.
Jak náročné je podle vás v dnešní době spojit mateřství s podnikáním? Je mnoho matek, které se do toho s chutí pustí, ale za pár let zjistí, že jsou vyčerpané až vyhořelé. Jde uspokojivě pracovat i se starat o rodinu?
Znám maminky samoživitelky, které si tím prošly a probojovaly. Také to pro mnoho žen není jednoduché, když jsou po mateřské vhozené do vody, a to nejen ony, ale i jejich muž, který je do té doby zvyklý na určitý standard - doma je uklizeno, navařeno, žena děti vždy rozveze do škol a kroužků a vyzvedne. Ale najednou by ráda měla také čas pro sebe a svou práci. Já mám štěstí, že mám muže, který se do role “manžel podnikající ženy” dostal docela rychle a díky němu mohu jezdit po různých prodejních akcích, strávit ve výrobně někdy i celé dny a jezdit na schůzky. Jinak si to opravdu nedovedu představit. Myslím, že by muži měli více své ženy podporovat. Víte, já jsem byla na mateřské 8 let. Miluju čas se svými dětmi, ale jednou přijde doba, kdy se jako žena chcete zase cítit sama sebou - mít čas na sebe, na svou kreativitu, na své nápady. A v té chvíli je dobré si říct: teď jsem dětem dala maximum, ale je na čase se věnovat i sobě. Já pracuji hodně a ráda. Práce je pro mě koníčkem. Myslím, že dětem dávám skvělý příklad, jak si člověk může svou práci užívat a zároveň si pak vzít volno a vzít je někam na několikadenní výlet. Děti pak chápou, že bych si ten výlet nemohla dovolit, kdybych nepracovala a že jsem tady teď pro ně a společně si užijeme zábavu. Myslím, že je to celé o nastavení. Neříkám, že někdy nejsem nervózní, no jéje, ale snažím se, abych byla spokojená ve své práci i doma v rodině a vše spolu souznilo. Když je toho moc, je dobré si přiznat, že tady jsou mé hranice.
Bylinky se u vás v rodině předávají z generace na generaci. Vám je tedy předávala vaše maminka? Učila jste se „kouzla“ přírody ráda již od malička?
Bylinkám rozuměla moje babička. Měla spoustu skvělých knih, dělala si oplachy na vlasy z bylin, léčila bradavice a podobné neduhy. Byliny a domácí výroba čehokoliv z kdečeho je u nás silně zakořeněná. Já třeba už léta nekupuji chléb, na můj domácí jsou už všichni zvyklí. Máme domácí šťávy, domácí prášek na praní apod. V Beskydech pod Radhoštěm mají mí rodiče dům. Tam se často scházíme celá rodina - tety, strejdové, sestřenice. Když tam otevřete lednici, vypadne na vás tolik bylinkových pokladů, že to už ta lednice není schopná pojmout - mazání na křečové žíly z kaštanů, sirup ze smrkových výhonků a rýmovníku, tinktury z lichořeřišnice, masti z kostivalu. Takto u nás na chalupě vypadá lednice, o pálenkách z vlastního ovoce ani nemluvím.
Rozhovor zde.